Součásti laminační vrstvy může být magnetická páska – speciální vrstva citlivá na magnetické pole, do které lze nahrát krátkou informaci. Magnetická páska má šířku ….. mm a obvykle je umístěná podél delší strany karty ve vzdálenosti … mm od okraje. V případě potřeby však můžeme pásku umístit i jinak (například doprostřed).
U magnetických karet počítejte s tím, že při každém průchodu čtečkou budou podél pásky vznikat drobné škrábance – z obou stran a již od prvního použití. Tomu se těžko vyhnete, ale na funkčnost to vliv nemá. Může však být vhodné zvolit jemně nebo středně matnou povrchovou úpravu, která viditelnost škrábanců trochu omezí (výrazné zrno hrubého matu již však může mít negativní vliv na úspěšnost načítání dat).
Magnetické pásky se liší materiálem, ze kterého se vyrábí a jeho citlivosti na magnetické pole. Typ pásky nelze narozdíl od nahraných dat měnit dodatečně. Věnujte tedy pečlivou pozornost tomu, s jakým druhem karet spolupracuje Vaše čtečka. Většina čteček je univerzálních, ale rozhodně ne všechny.
Pokud nevíte jaký typ pásky použít, bude to s největší pravděpodobnosti HiCo páska, ale pro jistotu si vyžádejte vzorky.
Ačkoliv se všude dočtete, že LoCo karta je oproti HiCo levnější, tak faktem je, že dnes se cenové rozdíly prakticky setřely (větší rozdíl v ceně karty udělá množství spotřebované barvy u potisku).
Data jsou kódovaná magnetickým polem o síle 2700 nebo 4000 Oe.
Páska HiCo má díky zápisu silnějším magnetickým polem větší trvanlivost dat. Volí se tam, kde karta bude používaná dlouhodobě (roky) a není žádoucí nutnost obnovy zapsaných dat.
Data jsou kódovaná magnetickým polem o síle 300 Oe.
Zápis slabším magnetickým polem předurčuje LoCo karty ke relativně krátkodobému použití. Nejčastěji se jedná o hotelové karty, nebo o vstupenky na nějakou časově omezenou akci – dlouhodobá trvanlivost zápisu v těchto případech je snad i nežádoucí.
Běžně dodáváme karty prázdné, bez kódování – tedy bez nahraných dat. V případě potřeby rádi na pásku uložíme požadovaná data. Může se jednat o pouhou číselnou posloupnost, nebo o konkrétní sadu údajů, které dodáte v Excelu.
Pokud možno zjistěte, na kterou stopu je třeba data nahrát. Alternativně můžeme kódování zjistit z dodaného vzorku karty, nebo doporučit podle toho o jaká data se jedná (ne každý údaj lze nahrát do každé stopy).
První stopa se obvykle používá tam, kde je potřeba uložit jména nebo prostě hodnoty obsahující písmena.
Znaky: číslice a velká písmena, ASCII znaky 32..95
Délka: 79 znaků
Oddělovač: ^
Počáteční a koncový znak: % a ?
Druhá stopa se obvykle používá tam, kde se používá jedná nebo více číselných hodnot.
Znaky: číslice a oddělovač, ASCII znaky 48..63
Délka: 40 znaků
Oddělovač: =
Počáteční a koncový znak: ; a ?
Třetí stopa se v obvykle nepoužívá. Data lze nahrát v několika režimech určených startovacím znakem ; nebo % nebo !.
První stopa podporuje písmena a speciální znaky, druhá stopa pouze čísla a oddělovač, třetí stopu jsme v okamžiku psání toho textu ještě nepoužili (po 10 letech fungování).
Počáteční a koncové znaky určují číslo stopy a naopak. Takže požadavek na zakódování hodnoty %&12345? určuje, že data nahrajeme do 1. stopy (poznáme to díky počatečnímu % a koncovému znaku ?). Raději ale pracujeme s přehlednější informaci že hodnotu &12345 nahrajeme do 1. stopy. Takto to taky uvádíme v korekturách. Počáteční a koncové znaky jsou totiž do záznamu vkládany automaticky a bez nich to ani nejde.
